Zájezd na hory

27.2.2009 - 1.3.2009      Fotky
Je krásné slunné páteční odpoledne. Většina obyvatelstva Červených Peček se vrací ze svých zaměstnání a dokud slunko osvětluje zdejší krajinu, venčí své věrné čtyřnohé miláčky.
 
Tato pokojná atmosféra se však netýká střediska Junáka v Červených Pečkách, jelikož si na dnešní den naplánovali odjezd na hory, který nemohl být jiný než hektický.
 
Pár minut po páté odpolední opouštěly náměstí dva luxusní autobusy, které odvezly všechny lyžníky, bobisty a ježdíkáře za sněhem do Kořenova. Všichni jsme ještě naposledy zamávali rodičům (zejména ne těm vlastním). Ti zamáčkli slzu v oku a vyrazili si užívat volného víkendu bez dětí! Již v Kolíně bylo v autobuse cítit silné opojné aroma domácích kuřecích řízečků.
 
Po několika úmorných hodinách strávených (mnohdy i prospaných) v autobuse a věčných otázek: "Už tam budem?", jsme konečně dorazili na místo. Abych byla přesná, dorazili jsme na místo, kam naše autobusy byly schopny dojet, poněvadž k chatě vedla pouze úzká cesta, která je v zimě těžko sjízdná. Tudíž nám nezbývalo nic jiného, než vzít své batůžky na záda a k chatě Zvonici se dostat po svých. Kdykoliv jindy bychom se dívali na šedesát otrávených obličejíčků, ale po čtyřech hodinách prosezelých v autobuse noční procházku ocenili všichni. V chatě na nás čekala teplá večeře a pak už konečně vysněná zahřátá postel.
 
Ráno, opět plni energie, jsme vyskočili z postýlek a utíkali se posilnit výbornou snídaní. Následoval program dle oddílu. Někteří šli brázdit zdejší sjezdovku, starší děcka tady předváděla mistrné kousky naučené na školním lyžařském výcviku. Na chatě jsme se opět sešli po poledni na obědě. Další hodina byla určena odpolednímu šlofíčku. Až nám trochu vytrávilo, nechali jsme se dále unášet vírem sněhových radovánek, tentokráte zpestřených o závod ve slalomu, který se honosil vysokou účastí. Večerní program obstarala táborová skupina JOUDABAND. Jejich repertoár pro dnešní večer byl občas proložen nějakou zajímavou hrou a zlatým hřebem večera bylo vyhlášení výsledků závodu ve slalomu. Pomalu se ploužící páry v rytmu hudby byly zahnány do svých pelechů okolo desáté večerní. Jistě si každý nechal zdát, že závodí se Šárkou Záhrobskou v rakouských Alpách.
 
Program pro nedělní dopoledne opět připravovalo vedení každého oddílu. Někdo si naposledy zalyžoval a někdo si pořádně zařádil ve sněhovém korytě. Způsob jízdy se někdy opravdu vymykal fyzikálním zákonům. Úplně promáchaní jsme si naposledy hodili pár sněhových koulí za krk a celí natěšení se nahrnuli do jídelny, kde na nás čekal oběd. Řízek! Po obědě jsme se rychle sbalili, mokré věci naházeli do svých batůžků a vydali se na cestu k autobusům. Netrvalo to dlouho a všichni seděli pěkně na svých sedačkách a čekali na to, kdy už tedy pojedeme. Tři dny bez maminky holt dělá své.
 
Cesta domů připadla všem poněkud kratší, než cesta na hory. Páni řidičové nepoužívali tryskové pohony, jak někteří hádali, nýbrž všichni celou cestu spokojeně pochrupkávali.
 
Z celého víkendu nám zbyly akorát krásné vzpomínky. Avšak ještě tu zbývá útěcha plynoucí z toho, že se opět všichni sejdeme na dalším střediskovém výletě a budeme spolu sdílet radost z nevšedních zážitků.
Kíťa
  
Kontakt | Přidejte se | HRY | Hranostaj | Skautská křižovatka | RSS | Červené Pečky | Přístupy: za týden, dnes, online